(tou dobou šlo ještě spíše o deník pana Očíčka)

(věcný, suchý, heslovitý souhrn událostí kolem Sopot a tohoto webu naleznete v sekci NOVINKY)

mr. Wočičko zmizel přes léto na 4 měsíce do kolébky konzumu za velkou louží, takže si chlapci dali jen soustředění a pár zkoušek, přesto vzniklo několik velmi povedených nových kousků. Po Rumově návratu a pár zkouškách jsme si dali 9. 11. koncert na Klamovce - klasická akce pro přátele, vtipné oblečky, tombola a vůbec srandy kopec:)) Pak Vočičkovi vysekali z dásně osmičku vpravo dole, pročež vystoupení v klubu V. Kolona v bohnické léčebně proběhlo bez něj - pánové trochu jamovali, zapojili se i pacienti, takže pohoda. Jelikož Woko po Novém Roce opět na cca 5 měsíců opouští vlast i kapelu, zaměřujeme své hudební úsilí na poslední dvě zbývající akce do jeho odjezdu - mikuláše v Guru a Silvestr Na Půl Cesty...

(rum)

se podařilo uspořádat "mikrošňůru" - pátek 19. 4. kavárna Inkognito v Plzni, sobota 20. 4. Prosek za asistence příjemně "najazzlých" Eclipse. Ondra přijel na jednu zkoušku den předem, zabydleli jsme se v Transitu a mohlo se vyrazit.
Plzeň byla naprosto super, hráli jsme hodně nahlas (byla to maličká kavárna) a hodně dlouho (hrozně nás to bavilo), a především díky přičinění partičky notně posilněných psycho-spolužáků páně Vočíčkových a Kentáčkových, to byla opravdu intelektuálská zábava s tancem a společenskými hrami (o spících postavách v průjezdu, bitkách na WC atd. se raději rozepisovat nebudu) :-)))). Tímto děkujeme publiku i organizátorům (a doufáme, že nám ten lehce nafouklý kapelovitý účet na baru nemají za zlé ;-)).
Šlo se spát k ránu, takže jsme si dali v první hospodě snídani/oběd a rozvážně obrátili Tranzistora zpět k matičče měst. Cestou jsme ještě - aby byla káva kompletní - koupili sud Gambrinusu (na Proseku mají jenom lahváče). Tím jsme dovedli naši koncepci zábavy na kolech, vzniklou během letní "Bardzo kul-tur", k dokonalosti, a k titulu "zábavné automaty" přidali ještě označení "sveřepí baviči" - prostě přijedou Sopoti, otevřou Transit a lidi se budou bavit děj se co děj. Takže na Proseku byly humorné scénky do tichého sálu, mnoho vtipných převleků a průpovídek, tombola, promítačka, do které se nám zapekl diák, sud piva a samozřejmě Umění. :-> Bohužel po heroickém pátečním výkonu v Plzni byli chlapci lehce unaveni a nevložili do své produkce tolik energie, kolik by si představovali. Přesto se i tenhle koncert povedl, mj. i díky výbornému zvuku. Navíc jsme na obou štacích celkem s úspěchem zařadili i několik nových písní, vzniklých během Jelenovy nepřítomnosti...

(rum)

28. 9. (dva dny před Čelíčkovým odjezdem) jsme ještě vyrazili do jihlavského Avantgarda Music Clubu. Samozřejmě nebyli bychom to my, aby se to obešlo bez neskutečných příhod. V Damúze byla spousta lidí, my jsme se hrozně těšili, poctivě nazvučili, zařadili vtipný úvodník prezentací naší verze lidovky "Pod našima okny" s nezapomenutelným pěveckým sólem páně Kloboukovým a s vervou chtěli vypustit do vcelku slušně nažhaveného publika první hitovku "Minjarvjot", když tu se efektně ztlumila světla a...no a s nimi nám přestala hrát veškerá aparatura kromě Šéfovy kytary a Ptakiho basovky. Následující cca půlhodinku jsme strávili přepojováním, zapínáním, vypínáním, nadáváním apod. (mr. Očičkovi se dokonce poštěstilo poškádlit si prstíky 220 volty) než jsme zjistili, že jsme si vskutku bystře zapojili aparát do stejného okruhu, kde byla světla, takže když se pak tak pěkně ztlumila na začátek koncertu, došla nám prostě šťáva :-o . Lehce prekérní situaci naštěstí docela obstojně překlenul půlhodinový jam trojice Kentáček, Větvička, Klobouk a koncert jsme nakonec odehráli docela dobře...ale bylo to fakt k pos*ání. Jako by to nestačilo, zcela naivně jsme kývli na pozvánku jakéhosi Václava z Jihlavy, abychom na jeho svátek zahráli v jeho Avantgarda klubu...na popsání této akce se mi ovšem nedostává slov, snad jen, že spíš než avantgardou to zavánělo dekadencí...no prostě tam už asi nepojedem :-/ .
Jinak dobrá zpráva je, že studia pana Čelíčka v Říši probíhají poměrně blízko hranic s naší rodnou vlastí, takže už dokonce přijel i na zkoušku a existuje tedy reálná šance, že časem bude zase i nějaký koncert...

(rum)

proběhla vcelku úspěšně; moc lidí sice do klubů v červenci opravdu nechodí, ale byl to super zážitek :-). Po několika vystoupeních pro majitele klubů, barmany, hrstku nadšenců a hromadu židlí jsme si udělili titul "Mistři prázdných sálů" a přídomek "Zábavné automaty". Také jsme pochopili, že židle je opravdu vděčný posluchač :-))). Ovšem letní nenávaly nás od produkce neodradily a dlužno říct, že jsme si jimi kupodivu nenechali zkazit náladu - ba naopak, hráli jsme s neobvyklým nasazením a chutí a - jak to říct - prostě: opravdu dobře!! Zvláštní atmosféra těchto komorních koncertů dokonce vybičovala při hraní většinou naprosto pohrouženého a netečného Šéfa (a posléze i strejdu Jelena) k definitivnímu přijetí role jakéhosi frontmana či - jak se u nás hezky česky říká - "baviče", takže do hrstek zcela nepřipravených posluchačů pouštěl opravdu neskutečné vtípky (kapela se několikrát skoro p*****a smíchy). Většina klubíků, do nichž jsme zavítali, se nám opravdu líbila, a jelikož se zúčastněným většinou líbila i naše performace, vypadá to, že budeme během roku (kdy se všichni neflákaj někde u vody, popř. v zahraničí, ale choděj po večerech pěkně na pivko a na koncerty) podnikat víkendové koncertní výpady po celé republice.
Mimo to, že jsme náš repertoir doslova dostali do krve, vyprecizovali jsme taky systém skládání aparatury do Transitu, zlomili několik vlastních rekordů v rychlosti vyložení, přenesení, zapojení a nazvučení všech krámů a naučili se, jak se vecpat i na sebemenší pódium...teď už můžeme klidně hrát i ve špajzu; stačí když si pan Klobouk (rozuměj pan Sluka) odebere ze sestavy jeden buben ;-))))). Čímž se dostáváme k našim novým přezdívkám. Jelikož pan Sluka po celou dobu trvání akce nesundal z hlavy svůj klobouček Bernard (a pravděpodobně v něm i spal), dostalo se mu cca 8. 7. 2001 v kiosku kempu u Plumlovské přehrady od přítele Tondy přízviska pan Klobouk. A pak už to šlo ráz na ráz, takže současná sestava Sopot má tuto podobu: pan Klobouk na kýble a plechy, pan Větvička = Ptaki (kdo zná South Park, pochopí) na baskytačku, pan Očicko = Rum na klapačky, pan Čelíčko = strejda Jelen a pan Kentáček = Šéf na kytačky. Ke všem přezdívkám (a nejen k nim) se samozřejmě vážou historky převážně z kategorie Akt-X; kdyby se o ně někdo z nějakých nepochopitelných důvodů blíže zajímal, může se obrátit na našeho stiskového mluvčího :-)))).
Na závěr jsme si spravili chuť koncertem v Táboře, kde bylo naopak lidí tolik, že nás to až zaskočilo. Taky tam bylo normálně velký pódium a super zvukař s dobrou výbavou - no prostě pro nás kočovníky najednou absolutně nestandardní podmínky, takže jsme samozřejmě zahráli relativně nejhůř z celý šňůry :-)))...ale i tak to byl nářez... Z Tábora jsme zamířili na pětidenní soustředění na Melechov; pan Klobouk ovšem musel do práce, takže jsme celou dobu hráli s metrononem - ještě teď máme někteří tik v oku ;-) ;-) ;-).
Tenhle semestr odjíždí do pryč pro změnu pan Čelíčko, pročež bude nadcházející koncert - 20. 9. 2001 v Damúze - zřejmě na delší dobu poslední, tak si ho nenechte ujít!

(rum)

akce byla velmi vydařená a publikum vstřícné, takže taky dobrý :-)). Horší je, že mi někdo po koncertě šlohnul nejnovější akvizici mého strojového parku - Korg Poly 800 - což je ztráta značně bolestná a časově víc než nevhodná (prostě na h***o!). Jako by těch krádeží a jiných průserů nebylo už dost :-((( No nic. Dechy budeme dávat dohromady až na podzim; teď jsou v plném proudu přípravy na naší letní šňůru SOPOTY ON THE ROAD - BARDZO COOL TOUR 2001 po vlastech českých, moravských i slezských. Docela se nám to začíná pěkně rozjíždět, takže sledujte program v sekci koncerty...

(rum)

nejpovedenější bylo, co se lidí i zvuku týče asi v Žižkovské Kotelně. Zatím poslední byl dnešní poněkud recesistický podnik u příležitosti Pražského Mezinárodního Maratonu - tříhodinový jam/zkouška na chodníku v Malé Chuchli. Nejvěrnějším fanouškem se ukázal být Vít Vaníček - jenže mu asi nikdo neřekl, že tam může přijet autobusem, takže běžel maraton!!! A vůbec ne špatně!! Klobouk dolů, Víte. (ale příště radši přijď na koncert někam do klubu - jako normální lidi ;-)))))))
Běžce jsme naší produkcí celkem potěšili, především svižná píseň "Jára běží o život" s úderným refrénem "utíkej, Járo!" měla velký úspěch. Dobrý dojem z naší hudební podpory sportovcům jsme bohužel ke konci, když okolo probíhaly poslední skupinky již silně vyčerpaných vytrvalců, trochu pokazili necitlivým zařazením hitovky s názvem "V klidu počkat na funus", jejíž jinak velmi poetický text působil v daném kontextu lehce cynicky a vulgárně až sadisticky. :-o)
Měli jsme v plánu co nejdřív dopracovat dechové party aspoň k několika písním, ovšem co čert nechtěl - saxofonista Ondřej zřejmě ne zcela pochopil princip fungování termosky a napil se přímo z ní, takže si brutálně opařil obličej, hruď, ruce a především dutinu ústní a přilehlé okolí, pročež si (nemluvě o řadě jiných činností) nějakou chvilku do sága nefoukne :-( Přejme mu brzké zahojení a snad to do červnového koncertu v Rock Café stihnem...

(rum)

... neboli náš basista a občasný trumpetista Ptaki se 18. 12. po třech měsících ve zdraví navrátil ze země drog, prostituce a větrných mlýnů. Jak řekl Šéf, Péťa zůstal tím slušným chlapcem, který nás opouštěl a žádnými novými neřestmi nás nepřekvapil, stejně jako my jeho našimi neřestmi starými. Je až neuvěřitelné, že po třech měsících, kdy basu nedržel v ruce, do ní začal mlátit palcem stejně suverénně jako když odjížděl. A sotva přijel, hned začala legrace - cestou ze zkoušky na přivítací party na Žižkov nás nějaká slečna v Renaultu Clio nabourala, takže jsme museli v pětistupňovém mraze hodinu čekat na příslušníky. Naštěstí pan Sluka ví, kde své závodní Fávo ťuknout, protože se to stalo na rohu, z jehož každé strany byla restaurace, takže to čekání bylo nakonec docela veselé. Přivítání s Ptakim a zároveň rozlučku se zaskakujícím Honzou jsme kolem čtvrté hodiny ranní důstojně zakončili v Akropoli.

(rum)

ztraceného syna Ptakiho z daleké ciziny a zkoušením. Rum si pro zpestření koupil další klávesy - Korg Poly 800 z roku 1986; zatímco Korga staršího a víc šumící Vermony jsme v rámci bleskového nočního výpadu do Ledče nad Sázavou odvezli do správky (a prokázali tak nebývale silnou vůli, jelikož jsme odtamtud dokázali hned odjet zpět do Prahy a nezůstali jsme na Melechově a nezašli k Marii na jedno!!!!!! - bohužel :-))

(rum)

po zkušenostech z loňského ročníku Chief vyhlásil prohibici a tudíž uvalil embargo na lachouty... Samozřejmě, že se embargo nevztahovalo na tvrdej, protože i Chief musí něco pít. Ptákovi v průběhu akce přibyla na base jedna struna (má krásnou novou mázlovku) a trubku mu pan Sluka přestříkal na černo - je nádherná a hlavně má kupodivu mnohem lepší zvuk. Pobíhali jsme po poli s videokamerou, takže k nově vzniknuvší písni "Bardzo cool" bude v dohledné době vytvořen klip. Zprávy z horší společnosti: Jean Haffner je od 31.7.2000 přejmenován na Jasoně Poblijóna (hádejte proč).
V den odjezdu na soustředění narazil Rum opět zcela náhodou (či spíše řízením osudu; nebo je to karma?!) na krásný synťák - tentokrát staré dobré Vermony v naprosto perfektním stavu. Takže nezaváhal a rozšířil svůj strojový park. (Mimochodem - sháníme někoho, kdo bude všechny ty krámy tahat!)
Na klipu se usilovně pracuje (Jákob už nevidí na oči a pravačka se mu zasekla ve tvaru myšky) a Ptaki si před odjezdem objednal kufr na svojí milovanou (basu) a novou bednu.

(rum)

takže Sopoty konečně uslyšely texty svých písní nesené zvučným Šéfovým hlasem. V červnu došlo na mixák (prodavačem byl shodou okolností Michal Stančík) a mikrofon pro Chiefa. Po zkouškovém začala intenzivní práce na konstrukci webové stránky, při níž ruku webmasterovu (Jákobovu, kterému tímto děkujeme) vedli Šéf s Rumem. Výsledek je - jak můžete sami vidět - famózní. Těsně před uploadem stránky na Net jsme bohužel narazili na debily. S největší pravděpodobností to byli dva trapný podprůměrný chmatáci v červené Škodě 120, kteří ze Šéfova VW prasete DeLuxe nehorázným způsobem štípli jeho milovanou španělu a černou tašku, která obsahovala kompletní archiv kapely, čímžto se Sopoty staly kapelou bez historie. (poctivému nálezci náleží basa Bernarda - takže se nestyďte být slušní)

(rum)

Vzhledem k faktu, že jsme byli okradeni a bez vobrázků už nejsme schopni dát nic dohromady, podrobnější informaci o letech 1993 - 2000 z nás nedostanete! Jedinou vaší útěchou a spásou může být sekce Historie anebo víra, že z nás po pár panácích přece jenom něco vytáhnete....ehm...zkusit to rozhodně můžete! :-)

(jezz)