(věcný, suchý, heslovitý souhrn událostí kolem Sopot a tohoto webu naleznete v sekci NOVINKY)

Na detašovaném pracovišti Bardzo Cool Tones Melechov měl dostat Pan Čelíčko svou další šanci. V kruté zimě, za slabé podpory Jima Beama (to BYL Jim Beam), jsem se pohroužil do performování. Ostatní si mezitím vykouřili pár cigaretek a vypili pár veselých kalíšku, zatímco já tiše trpěl a sveřepě nahrával. Ve krátkých záchvěvech inspirace jsem nakonec nahrál několik traků, tak, že jsem byl ochoten je uložit a nemazat. Později večer jsem se připojil ke společnosti a romantickou procházkou jsme se došli občerstvit k Marii. Druhý den jsem se ještě trochu vyhrotil a nahrál pár dalších megabajtů. Poté jsem již musel opustit božské místo a vydat se na cestu zpátky.
(Jezz.)

Po jisté odmlce, která byla poznamenána velkými událostmi v rodinném životě Šéfa, jsme se opět sešli tentokráte již v detašovaném pracovišti Bardzo Cool Tones Pyscheli, abychom pokračovali v započatém díle. Čekal na nás pan Větvička, který přemluvil své velkorysé rodiče, abychom mohli tohoto útočiště využít. Děkujeme, děkujeme a ještě jednou děkujeme za fantastického divočáka, se kterým jsme někteří z nás doposud ani neměli tu čest. Zabydleli jsme se v pokojíčku a brzo už jsme zase nahrávali. Šéf už měl jen nějaké drobné nedodělky, takže jsem se do startovních bloků řadil také já. Po dlouhé odluce mé osoby a hokejového náčiní z USA jsem ale bohužel podal opravdu slabý výkon. V těžké depresi jsme na večer odjížděli mlčky, pohrouženi do temných myšlenek. Náladu nám spravilo až pětipivo (v případě nejmenovaných členů 2 pětipiva) na Zborově.
(Jezz.)

Sobota, zima, mírné sněžení, kolem pátý, nevytopenej dřevostánek, špatná domluva na čase, všichni tak trochu pozdě. No, tak si dám pivo. Hele, první kus eSeNCe...hm, už to trochu topí. A helemese, smska...jo, za pět minut. A další eSeNCe. Zvukař. Celá Mimóza (přijeli hromadnou dopravou, tudíž přišli hromadně). Většina Sopot. První lidi. Poslední Sopot. Takže všichni. Bájo. Fotbálky uklidit ke kraji, hlavně ne na sklo chlapi! Jasný...Takže to postavíme. Nazvučíme. To jde nějak hůř. Vlastně děsně. No pak už se to dá vydržet. A lidi. Zmrzlí. A další. Pivka, jiný chlasty, teploučko z rozžhavených kamen. Další lidi. Mimóza do toho! Zvuk děs. Hele, můžeš přidat zpěv? Trochu lepší. Uber trochu kytary, dík. Mimóza hurá. Paprsek, tu mám rád. Sofista. Sněhurka, citlivě. A Švestky :-) A to mi pak řikali, že jim odešel kytarista a na tenhle koncert měli s novým kytáristou jen dvě zkoušky - chlapi dobrý, nevědět to, nenapadlo by mě to. Ke konci jedna převzatá. A eSeNCe. Hm, housle. Na pódiu k nehnutí. Mraky aparátů :-) První písnička Počasí - velký melodie, kytara a housle, obrovský. Suverénní. Víc lidí. Další písně z posledních demáčů, který znám a tak si je užívám. Na živo stejně precizní. Další lidi. Prodíráme se na podium. Ten stack prosím tě pryč, nevejdem se s klávesama. Dík. Tak krátký há, ať zkontrolujem zvuk. Hm, přijatelný. A jedem, 5 můz. A šéf je ftipnej. A my hrajem a lidi pařej. Před pódiem narváno. Občas se někdo zapomene a trochu se zavlní. Koncert plyne v příjemné tempu. Lidi plácaj jak nemocný. Modrej příběh. Přídavek? No jasně: největší zavírák - Nová paní z Rychnova :-) Pan Klobouk nasadil největší sólo, jaký bylo v celý střední Evropě kdy k slyšení. Bylo to báječný hraní.
Díky moc kapelám Mimóza a S'N'C, který skvěle zahráli a vytvořili báječnou atmosféru, do který už se hrálo samo. Díky početnému davu fanynek a fanoušů.
(Jezz.)

S panem Kentáčkem, šéfem šéfovatým jsem se sešel před branami Bardzo Cool Tones na sklonku podzimu, abychom, poté, co jsme nakoupili u nejmenované čerpací stanice proviant (Radek Klasik za bezkonkurenční cenu), nažhavili zapůjčeného Fendera Hot Rod a naladili medovou Marcus kytáru typu Strat. Dlouze jsme laborovali s umístěním kecáků, s nastavením poťáků a leddiodek, ale toho času nelitujeme. Zvuk, který nám rval játra byl dobrý. A že Šéf má rád když se dobře slyší a rád do toho občas řádně cákne, měl jsem hodně práce při sledování leddiodek, abychom tam neměli ty píky. Za půjčení skvělého Fendera děkujeme Petrovi ze skupiny Eclipse, se kterou jsme provázáni rodinnými, milostným a přátelskými vztahy.
(Jezz.)

V pátek jsme měli opět tu čest vystoupit před skupinou SM Lomoz v Rock Café, resp. Rokkávičce, jak již familiérně tento klub nazýváme. Trošku jsme se potýkali s technikou, ňáký brumy, šumy, rány a láry fáry, takže jsme začali s mírným zpožděním a lehce rozladěnými dvěma členy. Naštěstí jiný věci už rozladěný nebyly a inkriminovaní členové falešně nehráli, takže to bylo v cajku. Párkrát na nás švenknuli štychem a párkrát na nás zafuněli i nějakým tím dejmem, takže to bylo umělecky na vysoký ourovni. My jsme si to užili, doufám, že Vy taky - aspoň to tak vypadalo :-D. Děkujeme skvělým SM Lomoz za pozvání. Tradiční poděkování patří fanynkám a fanoušům.
V sobotu jsme pak byli zase za stěhováky, ekvipment putoval k uskladnění do Pyschel, neboť zkušebna je stále N/A. Tam jsme si užili trochu legrace, ale nebyli u toho všichni, tak jen ve zkratce: Trandík, kopec (hodně prudkej skopec - "s" jako shora dolů), listí, čiči stouns, pálení gum, prkna, success. Jen poznámka na okraj: JÁ to říkal.
V nejbližších dnech napjatě očekáváme upload nových webovek a hlavně se těšíme na MODROU VOPICI! Na 20. listopadu jsme si pozvali dvě skvělé kapely: S'N'C a brňáky Mimóza, abychom Vás učinili šťastnými! Tak se nezapomeňte dostavit, na dálku to jde blbě :-) CHA!

(Jezz.)

Jednadvacátej čtvrtek měsíce Októbera jsme měli v plánu grupáč. Říkáte si: no dobře, každěj to má ňák, ale není to moc, taglec wo tom psát na veřejnosti? Jenomže to moc neni. Wo tomdlec se psát může a musí. Jednadvacátého se konal další ročník Gruppenfestu na Husitské Teologické Fakultě UK. Že to byl pracovní den, slejzali jsme se tam jak švábi na pivo. Než přišel poslední pan Očičko, měli jsme jich se Šefém už pár wodbytejch. Byli jsme tam brzo, neb jsme odpovedný a máme vybudovanej silnej smysl pro tásky a gouly a taky jsme teda měli žízeň :-Q. První hrála kapela A vůbec, pak Selfish. A pak začaly problémy. Nastoupila hvězda večera, skupina Lety mimo. Vzhledem ke standardním zpožděním a prodlevám začali až v době nočního klídku. No, jasně. Blůmy tam byli dřív, než jsi stih' říct Bloomy. Asi čekali za rohem :-). Ne, byli férový a správňácký. Zvukár teda ubral na těch volumech, aby to nezabíjelo a bylo jenom nahlas. Stejně ale museli Lety skončit dřív. No báli jsme se, že si vůbec nezahrajem, ale vychytrale jsme tam nanosili veci už v průběhu performance Letů. Tudíž pořadatelům bylo blbý nás jako nenechat hrát a naopak nechat tahat zase ty krámy dolu (to by něbolo fér). Navic jsme vysvětlili, že hrajeme potichu a to je pravda. Zvukárovi jsem zakázal skoro všecky mikrofony a i když byl smutnej, tak to udělal wopravdu potichu. No prej to bylo i zvukově dobrý. Ač už bylo jako dost pozde (furt jsme pili to pivo, na to je třeba pamatovat), zahráli jsme jako kdybychom zkoušeli (a to my nezkoušíme, páč teď nemáme kde, zkušebna je u doktora, už nebude co bejvala). Takže tak. Veselí a šťastní (teda až na mě, mě bolela neuvěřitelně hlava) jsme dojeli v noci domu a od té doby neděláme nic jinýho, než že se těšíme na další koncert!
(Jezz.)

Tak jsme se vám tak v sobotu, v deštivém odpoledni sešli před garáží, kde na nás tiše čekal trandibár. Ale co se nestalo: před garáží stál vůz. A ne náš. A ne nikoho, kdo by ho mohl okamžitě odlifrovat. A na tom se nic nezměnilo, ani když jsme hoooodně dlouho troubili (a to, počítám, nevíte, jak nahlas takovej trandibár troubí!). Po delších peripetiích, ve kterých figurovali policajti na telefonu, tažné lano, kluzké čiči stones, zvonky všech okolních domů a vytrvalý déšť, se stal zázrak a my mohli konečně jet dělat ten árt. Do Plzně jsme teda přijeli trochu pozdějc, ale krz zastávku na pumpě řádně občerstveni, částečně rozmrazeni a vůbec vcelku v dobré náladě. Kavárna Inkognito nepatří k největším a poté co jsme do ní natahali všechny naše poťáky a leddiodky chvilku dokonce vypadala jako bezkonkurečně nejmenší. Díky našim dlouholetým zkušenostem se ale během chvilky podařilo vytvořit prostor pro hned několik diváků. Rychle jsme se ještě občerstvili, protože nám při práci vyschlo, a začali jsme s vcelku přijatelným zpožděním. Mezitím přišlo i několik dalších diváků, takže jsme byli kompletní. Solidní zvuk a dobrá nálada kapely i přihlížejících ve výsledku způsobila velký kulturní zážitek. Nakonec jsme na přání ještě párkrát přidali. Z Plzně jsme odjížděli o Ruma kratší, našel totiž ve svým combu spacák a bylo mu líto toho nevyužít. Cesta uběhla, s jedinou zastávkou na pumpě, kde jsme doplnili zásoby paliva a piv, rychle a hladce. Fanynkám a Fanoušům dík. Best thx to Kostěj :-O.
(Jezz.)

na samotě u lesa, v království posázavském. Intezivní soužití s hudebními nástroji přineslo své ovoce v podobě 6-ti nových kusů, z nichž dva jsou brendnjů (jak říkáme my lingvisti...nebo filatelisti...nikdy nevim :-). Pan Veverka (dříve pan Ríša) si přivezl celou plejádu dechových nástrojů, a protože nejnověji to byla příčná flétna, můžete se ve většině nových skladeb těšit právě na ni. Máma (pan Klobouk) nám přípravoval chutné a výživné pokrmy, obsahující převážně česnek a cibuli - to aby si k nám ani v hospodě nikdo nesedal a my se mohli stále nerušeně bavit na věčné téma: Jak to, že už nejsme slavný, když jsme tak dobrý. Abychom se z toho přetlaku emocí a nálad, který při tvorbě nutně vzniká, nezbláznili, věnovali jsme se také manuálním činnostem - projeli jsme pár nádrží benzinu v sekačce a vystříkali pár plechovek barvy při tuningu trandibára. Věnovali jsme se také našemu oblíbenému mičudovi, který byl v permanenci každý den a kolikrát se podíval i hodně vysoko nad střechy našeho útočiště (jakož i do lesa, zahrady a posléze i jednoho okna). Po večerech se mastil poker a to velmi náruživě - cák se hrálo o drát. Při obzvášť vysokých sázkách šlo kolikrát i o metr, metr a půl kvalitního mikrofoního kabelu...a to jednoho nenechá chladným. Jeden takový vypečený večer skončil až s ránem a to jsme pak byli druhý (eee ten samý) den všichni slow handi, jak ten kleptn. Jednodenní krizi, kdy měli dva nejmenovaní členové zdravotní potíže, souvisící s vyměšovaním a trávením vůbec, jsme překonali celkem dobře a ještě z toho vznikla písnička. Pracovně se jmenuje Veliká, což mnohé napoví. A tak to bylo. Bylo to VELKÝ.
(Jezz.)

Narozdíl od většiny populace, která uplynulý víkend strávila u vody, v parcích, stinných zahrádkách a jiných příhodných místech, se rytmická část kapely zavřela do temných a vlhkých prostor detašovaného pracoviště studia SaunaRecords a spolu s Jezzlenem, který obsluhoval čudlíky a dával pozor na leddiodky, se pustila do nahrávání připravované platně! Pan Klobouk nezlomil ani jednu paličku a až na to, že občas opravoval metronom, aby nezrychloval, šlo všechno hladce. I pan Vetvička se zhostil svého úkolu dobře. Parkrát sice vyjádřil svůj názor na nahrávací proces, zhodnotil kvalitu poslechu, popřípadě vyjádřil pochybnost, zda danou pasáž zahraje s dostatečným feelingem (prostě řek' něco jako: To mě bodá, serem na to, stejně to nezahraju), ale intenzivně pracovní nálada celého teamu ho nakonec vždy přesvědčila. V sobotu večer jsme byli probíhající práce zhodnotit v podniku rozumné cenové kategorie, abychom nezanedbali pitný režim. Nezanedbali jsme ho, takže některým z nás bylo v neděli méně dobře, ve výkonu nás to však neomezilo. Výsledkem je nahraná rytmika 11 traků, což je zatím jediná informace, kterou Vám o nové desce prozradíme :-)
(Jezz.)

Pravidelný čtenář našich stránek jistě ví, že jsme vyhráli jedno z hlasovacích kol soutěže Udělej si svůj festival a tím pádem jsme 5. července jeli na výlet do Brodu. Vy, co jste tam byli, víte - bylo to velký! :-) Bylo šokantně vedro, ale to nás nezastavilo: přijeli jsme, wokoukli to, vyndali to a udělali zábavu. Publikum, ač zmožené vedrem, za 3 dny festivalu lehce opotřebované, tvrdým kamenem a těžkým kovem (popř. novým kovem, tvrdým jádrem a dalším ;-]) ohlušené, přesto, anebo snad právě proto, naši něžnou a procítěnou produkci přijalo s povděkem, ne-li s nadšením. Budu mluvit myslím za všechny, když pochválím organizaci, zvukaře a pódiové techniky za ochotu a připravenost. Přes neskutečně krátkou dobu na přesun a line check bylo vše OK. Zbytek pozdního odpoledne jsme strávili obejdováním po areálu, roztržitým posloucháním, kritizováním a opakováním, že to nejlepší už stejně hrálo :-D. K večeru jsme pak znuděného pana Větvičku (kterej se nemohl vylejt jako my) posadili za koláč a zamířili dom ( = pro další lahváče na pumpu:-]).
(Jezz.)

V rokkávičce jsme se potěšili hraním Pro prázdný sál, které poslouchal sál docela plný. Trochu se nám leskly Skleněný voči dojetím, že Poslední voják už to má za pár. Někdo si na něj dal pivo a někdo Kávovnu. Že nejsme žádný Niemandi, zatímco jste V klidu čekali na funus, se ukázalo, když jsme odhalili Kmochovo tajemství. Jenom škoda, že to nemoh´ vidět Blinky...on to totiž Jack už má za sebou. No byli Jsme hustý. Předčasně jsme se rozloučili Velikým adiós, ale mír, kytky a Láska nás přiměli s Vámi ještě prožít Modrý příběh železničáře. No a pak už jenom Jára běžel o život a my balili. Hlavní hvězdou večera pak byla kapela Pan Kix, které děkujeme za pozvání. Díky všem fanynkám a fanoušům a těšíme se na další koncert!
(Jezz.)

v říčanské Olivě 22.5. jsme poctivě absolvovali noční návrat do Práglu a ráno se nevyspalí a někteří s mohutnou kocovinou, ale přesto zodpovědně včas, vyloupli u Rudolfina, kde se chystal Maraton. Byla naprosto n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-á zima a samozřejmě pršelo. Milé překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat - nebylo pódium. Chvíli jsme řešili a byla slíbena alespoň přenosná stříška. Nedorazila. Po mnoha bezproblémových ročnících to stručně řečeno letos vinou organizačních zmatků a komunikačních šumů prostě nevyšlo, takže jsme se po pár telefonátech a 2 hodinkách tulení se k lahvi slivovice v tranzitu přesunuli do zkušebny a dali si neplánovanou zkoušku. Až na tu kosu a spánkovou deprivaci houby zle.

Zato včerejší Rock Café bylo zcela iné kafe. Měli jsme solidně nazkoušený úderný hodinový set, navzdory fotbalovému přenosu přišlo nečekaně hodně lidí, vylepšená ozvučovací technika sálu byla obsluhována nadmíru schopným a ochotným mistrem zvuku a my jsme si skvěle zahráli. Suma sumárum jsme měli z večera výborný pocit.

(rum)

nebylo jenom hezky, ale ani úplně ošklivo, takže jeden open air byl open air a druhý byl...asi closed air ?:-), lidi se veselili, žádný povidla nás nezastavili, my jsme si všechno pamatovali a vůbec to bylo bardzo cool odpoledne. Děkujeme všem, kteří nám tleskali na Pavlači a dvojnásob děkujeme těm, kteří nám tleskali (a vytleskali si přídavek :-) na Desítce, protože pán zvukár byl na krupici a podle toho to vypadalo. Každopádně se nám hrálo (díky Vám) skvěle a těšíme se zase na shledanou!
(Jezz.)